So, 25. 02. 2012
Olga Jelínková (nar. 1930), rozená Kučerová, Dolní Roveň
1) Co se Vám z Vašeho mládí vybaví, když se řekne Tělocvičná jednota Sokol Roveň a Sokolovna v Dolní Rovni ?
2) Na které tělovýchovné pracovníky, sportovce či osobnosti kulturního života si při této příležitosti vzpomenete a proč ?
3) Na jaké akce si při této příležitosti vzpomenete?
Vůbec nevím, co mám odpovídat. Pořád o tom přemýšlím, někdy se i probudím a rovnám si v hlavě své vzpomínky. Netuším, co dáme dohromady. Tak jen útržkovitě.
Do Sokola jsem začala chodit v té době, když jsem začala navštěvovat školu, tzn. někdy v 6-7 letech. Cvičit chodila většina třídy. Sokolovna byla využívána celý týden, například ženy a dorostenky cvičily v pondělí a ve čtvrtek, muži a dorost pak v úterý a v pátek. Cvičila jsem až do roku 1948, tehdy jsem byla i na posledním Všesokolském sletu v Praze. Po cvičení jsme navzájem čekaly holky na kluky a naopak. Vzájemně jsme se doprovázeli po celé vesnici a přitom dělali různé skopičiny. Vybavuje se mi třeba to, jak jsme u kolejí potmě vytáhli na lípu lavičku a druhý den, když jsme šli do školy pod lípou lamentoval, mával hůlkou a nadával jak špaček pantáta Pýchů, že mu prý zmizela lavička. Každou neděli se hrálo loutkové divadlo. To hráli především kantoři, hlavní postavou byl Kašpárek s rolničkami, vidím ho před očima, jako by to bylo dnes. Chodili jsme též na ochotnická představení do Sokolovny. Já jsem taky hrála v jedné pohádce pro děti, jmenovala se Žáby a čápi. Já byla žábou, ze zeleného krepového papíru jsem měla kostým a skákala jsem po jevišti. V Sokolovně se hrálo nejen divadlo, ale 2-3 x do roka byly na pódiu „Besídky“. Na nich ženy cvičily prostná, muži předváděli své cvičení na nářadí. Byla to paráda plná pohybu, radosti, ukázka tělesné zdatnosti. K vidění byly veletoče, přemety, chůze na rukou a další náročné cviky. Výborným cvičencem byl pan Josef Bosák z Komárova. Nás, dorostenky cvičila paní Marie Kučerová a Marie Habětínková. Na tato vystoupení bývalo plno.
Házena v Rovni ? Hrály jí i dívky. Maminka mi ušila pruhované trenýrky a já jsem vyrazila, že půjdu hrát taky. Tehdy bylo hřiště ještě za vlakovým nádražím. Já si na škváře tenkrát příšerně odřela kolena a řekla, že už tam víc nepůjdu.
V rámci Sokola jsme připravovali i taneční vystoupení. Například když v Rovni vystupoval orchestr Karla Valdaufa, tančili jsme v rámci předtančení Českou a Moravskou besedu. Vystupovali jsme v krojích seskupeni do kolon. Kolona čítala asi 8 párů, které měly stejné kroje. Například Východočeské, Piešťanské, Moravské a další. Někdo měl kroj vlastní, někdo zapůjčený. Já jsem tancovala se Slávkem Shánělem, měla jsem kroj Východočeský, dodnes ho mám někde uklizený. Jitka Plecháčková měla například kroj Piešťanský.
Z kulturních vystoupení v Sokolovně vzpomínám například na orchestr Gustava Broma, v Rovni vystupoval třeba i Karel Fiala, který je známý z filmu Limonádový Joe. Pokud jde o správce Sokolovny, pamatuji se na pana Jonáše, který byl též malířem pokojů. Jak jsem již uvedla, zúčastnila jsem se v roce 1948 jako dorostenka Všesokolského sletu v Praze. Před cvičením v Praze jsme jezdili do okolí na secvičné, například do Moravan, Slepotic či Pardubic. V Praze jsme my dorostenky byly asi 3 dny, cvičení jednotlivých kategorií probíhalo postupně více dnů. Bydlelo se v nějaké škole, spalo ve třídách, kde to přesně bylo, už nevím. Pamatuji, že jsme tam před hlavním vystoupením musely nejdříve nanečisto vyzkoušet nástupy i secvičení ve velkém davu. My, dívky jsme cvičily s bílými kroužky, byl to neopakovatelný zážitek. Můj manžel, František Jelínek nesportoval, byl zapálený do myslivosti. Dělal však v ochotnickém divadle inspicienta či nápovědu. Byl věrným příznivcem roveňských fotbalistů, do konce svého života chodil na každý zápas, sedával pravidelně za brankou, která je u lesíka, výhry i prohry intenzivně prožíval. S fotbalisty jezdil jako divák autobusem i na zápasy v širokém okolí, fotbal rozebíral s p.Eiglem starším.
Já, Sokol a Sokolovna dnes? Sportovní dění vyloženě nesleduji. Do Sokolovny však chodím pravidelně. Naše parta důchodců, která patří do tzv. „spolku kolařů“, se totiž pravidelně poslední středu v měsíci schází v malém sále, a to od listopadu až do dubna. Společně slavíme Vánoce, Tři krále, masopust apod. Začínáme tak v půl jedné a vydržíme třeba do šesti. Oslavíme společně svátky či narozeniny, užijeme spoustu srandy, dokonce i tancujeme. Hrát nám chodil Petr Slezák a Jiří Vančura, nyní hraje na klávesy Václav Vomáčka. Když jsme si dělali Maškarní, strojila jsem se za myslivce. Přišla jsem do sálu s Milenou Schmeiserovou, která byla Karkulkou, nikdo nás nepoznal, no prostě srandy kopec! A není výjimkou, že se nás sejde i padesát! Já přinesu štamprlátka, vázičky a umělé kytičky, Věra Ludvíčková ubrusy. Vše dopoledne naaranžujeme a pak se společně bavíme. A jak začaly naše výlety kolařů ? Před 10, či spíše 15 lety jsme se jednou domluvily s Andulkou Jelínkovou z Horní Rovně a s panem Zamastilem z Litětin, že se pojedeme podívat do Boršova na konvalinky. Tehdy poprvé nás jelo 8. Potom jsme si řekli, že by nebylo špatné zase někam vyrazit, a jeli jsme do Holic k rybníku „Hluboký“. Postupně se k nám přidávali další důchodci a naše výlety se staly velice populární. Vašek Ludvíček vzal vždy nějaké tajemné nápoje, které pro nás nachystal a vždy jsme se vraceli s veselou. Já nyní již na kole nejezdím, ale velice ráda mezi všechny přijdu na naše akce v Sokolovně. Je smutné to, že nejsou peníze na to, aby se udržela Sokolovna v perfektním stavu, v takovém, jako byla v době našeho mládí. Smutná jsem i z toho, v jak žalostném stavu je i vila našeho rodáka, který měl obrovské zásluhy za rozvoj obce i Sokola, pana Františka Udržala. Abychom nekončili naše povídání pesimisticky, musím pochválit novou správcovou Sokolovny. Paní Horčičková má vždy všude pořádek, na toaletách je čisto, čisto je všude. Naše mládež by si však měla uvědomit to, že by měla svou měrou přispět k tomu, aby byl pořádek i kolem budovy, a ne naopak, že za sebou nechává neskutečný bordel.
Sokolům přeji, ať se jim vše daří, nechť dál Sokolovna slouží svému účelu společenskému, kulturnímu i sportovnímu.
Olga JelínkováDěkujeme.
Zapsal dne 23.2.2012 J.Pýcha