Ne, 19. 02. 2012
Marie Hemerková (nar. 1927), rozená Hrdá, Dolní Roveň
1) Co se Vám z Vašeho mládí vybaví, když se řekne Tělocvičná jednota Sokol Roveň a Sokolovna v Dolní Rovni ?
2) Na které tělovýchovné pracovníky, sportovce či osobnosti kulturního života si při této příležitosti vzpomenete a proč ?
3) Na jaké akce si při této příležitosti vzpomenete?
Když se otevřela Sokolovna v roce 1932, byl sokolníkem pan Kubizňák, který pocházel z Ceradic. To byl pane metr ! Na dveřích měl cedulku : „Vstup dovolen jen ve cvičkách“. Potom se tam nastěhovala Hitlerova mládež, která svými kanadami poničila parkety. V té době byl na Horní Rovni založen „Orel“ a mezi Dolnoroveňáky a Hornoroveňáky vládla rivalita. Orel měl svá cvičení v hospodě „U Shejbalů“ (dnes hospoda „U kostela“). Následně byl sokolníkem pan Jonáš, potom pan Bohuslav Horák, v jehož éře byla Sokolovna perfektně udržovaná. Do Sokola jsem chodila od svých 6 let a naší cvičitelkou byla p. M. Habětínková. Cvičit jsem chodila do té doby než jsem se vdala. Vzpomínám na veřejná cvičení. Jezdili jsme na žebřiňácích do vedlejších vesnic, to byla sláva ! Nacvičovala jsem i na Všesokolský slet, který se konal v roce 1948 (pozn. na tomto sletu cvičilo rekordních 585 000 cvičenců !), ale do Prahy jsem neodjela, neboť se nám v té době narodila dcera Marcela.
Ráda vzpomínám na pana Josefa Bosáka z Komárova a na pana Václava Kaplana. Po celodenní práci si chodili večer zacvičit, k pravidelnému cvičení vedli i ostatní. K životu v naší rodině neodmyslitelně patřila Česká házená a potom i fotbal. Při této příležitosti si ráda vzpomenu na všechny házenkáře a fotbalisty, kteří již nežijí.. Též bych připomněla nezapomenutelnou postavu Rudolfa Messeho, který se zápalem lajnoval hřiště.
Mezi velké příznivce házené či fotbalu patřili i můj otec a bratr Václav Hrdý. V Rovni jsme měli i ženské družstvo České házené. Já jsem házenou též hrála. Dále třeba i Jarka Andrlová (Sedláčková), paní Košťálová (rozená Udržalová), Komárková (Rýzová), Eliška Brychtová či Jarča Borovcová (rozená Pýchová). Pravidelně jsme chodili na vystoupení roveňských ochotníků i do loutkového divadla, které hrálo každou neděli. Lístky do loutkového divadla tehdy prodával pan Karel Matějka. Já sama jsem dokonce jednou hrála divadlo, nějakou pohádku. Vybavuje se mi, že dalšími herci v té pohádce byli např. Mirek Petrle či Alena Udržalová. Vzpomínám, že když se jezdilo na zápasy, tak firemním vozem, který řídil pan Fuksa, později auty či autobusem Jezdilo se taky na zájezdy za kulturou, třeba do Karlína či do Národního divadla v Praze. Když se jelo, byla sranda, zpívalo se, zpíval celý autobus.
Můj manžel Mirek (narozen 1926) byl Sokolem tělem i duší. Aktivně hrál Českou házenou, pamatuji, že hráli i v Gottvaldově (Zlíně), Zubří či Táboře, vzpomínám na zápasy v Podhorním Újezdě u Jičína či v Praze. .Když házená skončila, věnoval se práci pro Sokol dál. Byl zakladatelem fotbalu v době jeho opětovného obrození. Když to přeženu, žil jen pro Sokol. Veškerý svůj volný čas trávil na hřišti či v Sokolovně. Zařizoval věci i během dne a potom dělal v kovárně až do večera. V kovárně se řešilo vše, co se sportem v Rovni souviselo, opravovali tam i sokolské autobusy, které pro své stáří byly věčně rozbité. U nás na dvoře svařovali fotbalové branky, připravovali zábradlí, vrata, oplocení či radiátory. Organizoval a stavěl kabiny na hřišti, když dcery stavěly baráky, dokázal doma na stavbě nechat zedníky a jet stavět kabiny na hřišti. Když se doma sušilo seno a byl zrovna fotbal, pozval si kluky, aby mu pomohli a fotbal stihl, nebo nechal klidně seno zmoknout. Hodně času věnoval pořadatelskému zajišťování různých akcí v Sokolovně, sloužících k zajištění prostředků potřebných na provoz a činnost. Měl schopnost pro práci nadchnout i ostatní kolem. Pochopení i potřebnou pomoc dokázal dojednat v tehdejším Jednotném zemědělském družstvu Roveň, kde pracoval jako kovář. Pokud jde o pravidelné akce pořádané v té době, mohu jmenovat třeba hojně navštěvované zábavy se skupinou Šamot nebo Elán, dále i diskotéky Jirky Shejbala. Manžel byl i duší fotbalového mužstva JZD Roveň, za které nastupovali především kluci ze Sokola Roveň. Přihlašovali se do turnajů „O pohár Zemědělských novin“ a jezdili na turnaje pořádané v Čechách a na Moravě. Tyto akce si užíval, nechyběla na nich sranda, dobré jídlo a pití a občas se dostavil i nějaký ten sportovní úspěch.
Zleva: Josef Novotný, Josef Malý, Miroslav Hemerka, Josef Fuksa, Zdeněk Macoun, Jiří Foltýn, František Pýcha a Josef Pultar
Mirek si přál syna, který by šel v jeho sportovních šlépějích, měli jsme však „pouze“ 4 dcery. Fotbal a předtím nějaký čas i házenou hrál manžel naší dcery Mirky Karel Kučera. Musím však říci, že rodiny všech dcer mají k Sokolu blízko, zúčastňují se organizovaných akcí, chodí na fotbal a sportovní činnost v Rovni podporují. Stejně tak jako i vnuk Martin Kučera, který se do Rovně stále rád vrací z Prahy a má mezi fotbalisty mnoho kamarádů. Manžel vedle Sokola Roveň měl i další klub svého srdce, Slavii Praha. S dalšími Roveňáky, mezi kterými nemohu zapomenout na Pepu Shejbala, přezdívaného „Ušakov“ jezdil na fotbal i do Prahy. Jednou jsme byli dokonce na plese pořádaném Odborem přátel SK Slavia Praha. Tehdy jsem si nechala ušít nové šaty a pro Mirka bylo zážitkem osobní setkání s legendárním Františkem Veselým nebo Ladislavem Komárkem, tehdejším předsedou Slavie, který byl ředitelem firmy IPS Praha a na vojně v ATK Praha působil jako házenkář společně s Františkem Pýchou. Manžel zemřel v roce 1988. Od té doby dodnes Sokol Roveň pořádá tradiční vánoční turnaj v malé kopané, který nese název „Memoriál Miroslava Hemerky“.
Ještě dnes mě fotbal zajímá, i když už skoro nikoho neznám. Dcery, hlavně Vendula Bártová a Hana Bláhová, chodí se svými manžely pravidelně na fotbalové zápasy v Rovni, ráda si vždy přečtu Roveňský poločas, který z fotbalu přinesou. Přeji všem sportovcům hodně úspěchů a pevné zdraví.
Marie Hemerková
Děkujeme.
Zapsal dne 17.2.2012 J.Pýcha