Václav Ludvíček (nar.1933), Dolní Roveň
Osloveno bylo několik pamětníků, postupně jejich příspěvky zveřejníme. Všem bylo položeno pár stejných otázek.
1) Co se Vám z Vašeho mládí vybaví, když se řekne Tělocvičná jednota Sokol Roveň a Sokolovna v Dolní Rovni ?
Sokol byl po celou dobu své existence centrem veškerého sportovního i kulturního života v obci. Dříve byla trochu jiná doba, lidi se chtěli bavit, šli do holportu, byli ochotni přiložit ruku k dílu. Nádherná stavba Sokolovny neměla obdoby v širokém okolí. Otevřena byla v roce 1932, například kulturák v Holicích, myslím až někdy v roce 1958. Nádherný byl celý areál za Sokolovnou. Byl oplocen betonovými sloupky a plotem, cestičky byly vysypány a pravidelně udržovány, především díky kantorům a žákům zdejší školy. Bylo tam i osvětlení na vysokých betonových sloupech a ozvučení. Vzadu, kde je dnes nevyužívané volejbalové hřiště, tak to byl vyvýšený prostor architektonicky řešený jako scéna přírodního divadla. Boční stromy a dřeviny „přírodního pódia“ byly vysázeny tak, aby vznikl prostor, který by skýtal zázemí pro případně vystupující umělce. V prostoru mezi volejbalovým a fotbalovým hřištěm, v dnes tzv. „lesíku“, byly dva vycházkové okruhy, lavičky, krásné keře, které kvetly postupně v různých obdobích, vzácné dřeviny. Bohužel největší devastace tohoto prostoru nastala v době, kdy Vodovody a kanalizace chtěly využívat studnu a napojili ji na veřejný vodovod. Napojení bylo jen krátkou dobu, bohužel prostor zarůstal a ztratil na svém půvabu. Tam, kde je dnes fotbalové hřiště, měla své prostory tzv. „Selská jízda“. Konaly se tam parkurové koňské soutěže. Dnešní stánek občerstvení na hřišti sloužil prvotně právě jako sklad překážek. Následně byl tento areál využíván též jako svazarmovská střelnice, byl tam obrovský val, na který jsme chodili v zimě sáňkovat. Balkón v zadním traktu ? Schody nahoru jsou uzpůsobeny tak, že umožňovaly nahoru vyjet koním i s kočárem ! Balkón sloužil jako řídící stanoviště při všech hromadných cvičeních, které se odehrávaly v prostorách dnešního asfaltového hřiště, které bylo dříve škvárové, a hrála se tam později Česká házená. Na okrsková cvičení přijíždělo mraky lidí, jak cvičenců, tak diváků ze širokého okolí. Na půdě Sokolovny jsou v trámech zatlučeny hřebíky. Tyto sloužily jako věšáky na oblečení pro cvičence z Rovně, přespolní využívali šaten. Později byl v areálu za Sokolovnou vybudován dodnes funkční betonový parket. Dříve byl stavěn v době konání akcí rozkládací parket dřevěný. Jako kluk jsem byl též členem Junáka. Do výboru Sokola jsem byl zvolen v roce 1973, kdy byl starostou Dr. Mikuláš, který se svědomitě staral o chod Sokolovny. Vzpomenu si i na stovky brigádnických hodin, které jsme dobrovolně a rádi odpracovali v celém sokolském areálu, vzpomenu i na svou aktivní sportovní činnost v oddíle stolního tenisu (pozn. toto najdete ve složce historie). Rád vzpomínám i na dobu, kdy hrál v Rovni pravidelně dvakrát v týdnu biograf. I zde platí to, že byla jiná doba, lidi se jinak bavili. Taky pamatuji to, že v době války byl ve škole v Rovni Hitlerjungen a za Sokolovnou byly v prostoru, kde je běžecká škvárová dráha vykopány cvičné zákopy. Vzpomenu si i na dobu, kdy se některým lidem při vyslovení názvu Sokol mlžilo před očima. To bylo zejména v době, kdy byly pořádány taneční zábavy. Ne každý však viděl i druhou stranu mince, že ze získaných prostředků byl Sokolem financován provoz i potřebné opravy, plynofikace ap. Jako přínos hodnotím svépomocné vybudování naší sokolské hospody, která byla slavnostně otevřena 1.9.1995. Dlouhé roky jsem byl členem výboru, nemohu zapomenout ani na to, kolik času jsme věnovali pro potřeby Sokola při společné práci s mým sousedem, který již bohužel nežije, Jirkou Foltýnem. Nesmíme zapomenout ani na dlouholetého funkcionáře Mirka Růžičku, který pracoval jako pokladník. Též musím vyzvednout obrovské zásluhy Mirka Hemerky, jako starosty Sokola, ale hlavně jako zakladatele fotbalu v Rovni. Byl hlavním organizátorem a starostlivým pracovníkem při budování fotbalového hřiště a veškerého fotbalového dění. Též se velkou měrou podílel na výstavbě kabin. Nové kabiny byly velkým přínosem pro veškerá sportovní dění, která se konala na fotbalovém hřišti. Hodně práce se udělalo v době, kdy byl starostou Ing.Milan Cimfl, který do života celé TJ přinesl nové impulzy. V úzké spolupráci se ZŠ fungovala Venkovská fotbalová škola Luboše Kubíka, v Rovni se hrál nejen fotbal, ale i hokejbal, vybudovala se nová hospoda, do dnešní podoby byl zrekonstruován malý sál, plynofikovala se Sokolovna aj.
2) Na které tělocvičné pracovníky, sportovce či osobnosti kulturního života si při této příležitosti vzpomenete a proč ?
Pokud jde o tělocvičné pracovníky, musím znovu vyzvednout dřívější přínos zapojení všech kantorů zdejší školy. Pokud mám jmenovat sportovce, určitě bych zmínil pana Josefa Bosáka z Komárova, který vedl cvičení a zúčastňoval se hromadných vystoupení do svého pozdního věku. Vynikajícími hráči České házené byli například František Pýcha, Miroslav Hemerka, Oldřich Novotný, František Foltýn. Za házenkáři na jejich turnaje a zápasy jezdilo spousta fanoušků po celé republice. V Rovni byli i vynikající šachisté, např. Jarda Tvrdý či Dr. Černý.
3) Na jaké sportovní či kulturní akce si při této příležitosti vzpomenete?
Kulturní akce? Hrálo se ochotnické i loutkové divadlo. Hrála se Lucerna, Naši furianti, Prodaná nevěsta a řada dalších představení. Bylo zde spousta krásných kulis, nádherná opona. V dnešní hospodě můžete na stropě vidět (dřevem obložené plochy), kudy se kulisy na jeviště podávaly. Mnoho lidí celoročně žilo zkoušením nových her, obrovský zájem širokého okolí byl pak o samotná představení. Z ochotníků bych jmenoval výborného herce, učitele Josefa Orlta, učitele Zárubu či Jaromíra Komárka (otce barrandovského fotografa) pro jeho nádherný alt., Marii Habětínkovou ( „Droždická“), Marie Pultarová, Marie Štěpánová, p. Matoušek či p. Shejbal („Kupec“). Divadlo se hrálo i po válce, jmenoval bych třeba Adolfa Dyntara. V zimních měsících se hrávalo loutkové divadlo, každou neděli odpoledne a bylo hojně navštěvované. Pod vedením našich učitelů, kteří tomuto divadélku věnovali veškerý volný čas. Hlavními účinkujícími byli učitelé Orlt, Svoboda, Novotný a další. Spousta lidí dodnes vzpomíná na bál, kde vystupoval orchestr Karla Valdaufa, zpívala Zorka Kohoutová. Při oslavách hasičů, které proběhly v Sokolovně, vystupoval například Jarda Štercl. Vystupovala u nás i Helena Růžičková a další známí umělci. Třeba i Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, ve kterém sloužilo svou základní vojenskou službu hodně umělců. V Sokolovně koncertovala i Jana Robbová nebo Radim Hladík s Modrým efektem, tyto akce pořádal tehdejší Socialistický svaz mládeže (SSM). Neopakovatelnou atmosféru měly v minulosti Sokolské šibřinky, tato tradice se teď úspěšně vrací.
4) Sledujete i současné dění v Sokole Roveň, příp. chcete na dané téma něco vzkázat našim čtenářům ?
Samozřejmě, veškeré sokolské dění sleduji. Čert mě může vzít, když vidím, že nějaký vandal zničil to, co bylo desítky let budováno. Pravidelně chodím na fotbalové zápasy našich mužstev, klukům přeji to, aby si udělali nejen pravidelně pěknou žízeň, ale aby je to bavilo a konečně se jim povedlo postoupit. Osobně si cením toho, že Ing.Tomáš Hála založil turistický oddíl. Pravidelně se jednotlivých akcí zúčastňuji, navštívili jsme řadu míst. Při výletech nechybí kolektivní duch, pohoda a sranda. Pravidelně si zajdu i do naší hospody, kde si můžu popovídat jak s kamarády z řad důchodců, tak s naší mládeží. Do výboru Sokola již pro svůj věk nechodím, ale jsem moc rád, že po nás nastoupila další funkcionářská generace, která to dělá dobře a Sokol v Rovni posunuje stále výše a dál. Nepřehlédnutelná jsou vylepšení fotbalového areálu (sítě za brankami, nové střídačky, vylepšený trávník, opravené kabiny), dle finančních možností se provádějí úpravy v Sokolovně (elektroinstalace, rozdělení kinosálu a tělocvičny ap). Dokážu ocenit i spolupráci s obcí, bez ní by to v dnešní ekonomické situaci asi nešlo. Mládeži, ať se Vám daří. Chodím mezi Vás rád a cítím se mezi Vámi o nějakej ten rok mladší. Jen tak dál ! Nazdar !
Václav Ludvíček
Děkujeme.
Zapsal Ing. Jaromír Pýcha