Po, 02. 07. 2012
Vlastimil Svatoň (nar.1928), Dolní Roveň
Já, Vlastimil Svatoň Dolní Roveň čp.108, jsem se narodil v Dolní Rovni jako prvorozený syn. Můj dědeček i tatínek se rovněž narodili v Rovni. Tatínek byl vášnivý sokol, určitou dobu byl náčelník Sokola, ale bohužel nezapamatoval jsem si to období. Angažoval se jako cvičitel, vedl též taneční kroužek, účinkoval v různých divadelních kroužcích. Získal mj. plaketu za vzpírání (tu vlastnil můj bratr Zbyněk). To znamená, tatínek chtěl, abychom pokračovali a podíleli se na rozvoji Sokola. Za tatínkova mládeneckého účinkování utvořili v Sokole pěvecké sdružení „Oktet“ (9 zpěváků). Vzpomenu si, že tam patřili vedle mého otce pan Jaromír Komárek st., pan Kučeru či pan učitel Balcar. Na tu dobu to bylo unikátní, protože taková malá vesnice a měla různá špičková sdružení. Dále tatínek vyprávěl, jaká se hrála divadla pod vedením MUDr. Bohumila Koláře, a to si pamatuji i já. Dále se nacvičovaly i operety, kde hlavní role zpívali sourozenci Jaromír a Eliška Komárkovi (vdaná Udržalová), pan učitel Balcar pod hudebním vedením Rudolfa Donta, t.ř. kapelníka a vedoucího kůru v kostele sv.Kateřiny, kde též hrál na varhany.
V sokolovně se odehrávala kulturní činnost vedle činnosti tělocvičné. Cvičit jsme chodili všichni rádi a se zájmem, působení v Sokole nám jako mládeži dávalo disciplínu a obratnost.
Cvičilo se nejen na nářadí, ale i prostná cvičení, rádi jsme se věnovali této disciplíně. Já osobně nikdy nezapomenu na to, co předváděli naši sokolové: pan Václav Kaplan a pan Bosák z Komárova. Jednalo se o cvičení na kruhách a na hrazdě. To jsme jako mládenci se zatajeným dechem obdivovali rozpor na kruhách, kde ukázali svoji obratnost a sílu. Na hrazdě mimo jiné veletoč, to mám zážitek dodnes, nikdy na to nezapomenu.
Myslím si, že MUDr. Bohumil Kolář jako nadšený pracovník Sokola a organizátor za pomoci pana Františka Udržala udělali pro Roveň strašně moc. Vždyť on to byl, kdo organizoval veřejná vystoupení, ať to bylo divadlo, tělovýchova, příp. činnost jiných složek. A co je třeba velmi vyzdvihnout, požádal mého švagra, profesora Aloise Mudruňku, akademického malíře, aby namaloval oponu, která je fantastickou součástí sokolovny a zdobí celou sálu sokolovny, je dominantou této budovy.
Já hodnotím výstavbu budov školy, školky a sokolovny jako úžasný počin pana předsedy vlády Františka Udržala, který se přičinil a zasloužil o vybudování tohoto komplexu budov, hlavně sokolovny.
Osobně strašně lituji toho, že dominantou obce dnes není, kdysi krásná, Udržalova vila. Obrovskou škodou pro celou obec je to, že jí nezískali potomci ministerského předsedy pana Františka Udržala. Vím například o tom, že v době, kdy vnučka pana Udržala, paní Libuše Morávková-Paukertová (nar.1933) pracovala pro OSN, hovořila o tom, že by nějaké významné setkání mohlo proběhnout právě v Rovni, že zde mohli najít ubytování významní hosté z jiných států. Vila chátrá, přestože měla být vlastníkem, který ji získal těsně před sametovou revolucí do vlastnictví, uvedena do původního stavu. Nestalo se tomu tak. Původní podobu této budovy dobře znám, vždyť jsme bydleli kousek a já tam chodil. Například dole ve vile byla kuchyň, kde se připravovalo jídlo, které se v té době posílalo výtahem do jídelny. Po roce 1989 za nového majitele byla z kuchyně dílna... Vím, že v Rovni bylo založeno občanské sdružení „Udržal o.s.“, jsem rád, že máme v obci bustu Františka Udržala. Zatím nejsem členem o.s., ale určitě bych se jím rád stal. Vzpomínek mám spoustu. Ale to je již povídání na jiné téma. Přeji další mladé generaci, aby si vzala poučení pro svoji činnost s heslem „Sokolu zdar“. Vlastimil Svatoň.
Vlastimil Svatoň
Přepsal dne 1.7. 2012 Jaromír Pýcha