Ne, 01. 07. 2012
Marie Hrdá (nar.1933), rozená Pultarová, nyní bytem Horní Ředice
Mládí jsem prožila v Rovni. Do třídy jsem chodila například s Jaromírem Komárkem mladším, který v pozdějších letech působil jako fotograf u filmu v Praze. Dalším mým spolužákem byl například Vašek Ludvíček, který je, pokud se nepletu, činný v Sokole dodnes. Dalším spolužákem byl například Josef Pultar od dráhy. K našemu životu v mladých letech neodmyslitelně patřil pohyb a samozřejmě i cvičení v Sokole. V roce 1948 jsem byla taky na Všesokolském sletu v Praze. Cvičily jsme jako dívky v kategorii dorostenek, jednalo se o cvičení s kroužky. Ubytovány jsme byly někde, myslím, na Smíchově. Pamatuji si velkou místnost, ve které jsme všechny spaly. Když jsme odcvičily, vracely jsme se plné dojmů hned vlakem domů. Naší účasti v Praze předcházelo nejprve cvičení v Chrudimi a někde v Krkonoších, pokud se dobře pamatuji, tak to bylo v Janských Lázních.
Pokud jde o naše cvičitelky, vzpomínám si na Marii Kučerovou, Marii Formánkovou či její sestru Hanu Formánkovou. V Rovni jsem hrála dokonce divadlo. Společně se Zbyňkem Svatoňem a Láďou Udržalem jsme byli jako sourozenci ve hře „Strakonický dudák“. Našimi rodiči v této hře byla paní Matějková a pan Shejbal, „kupec“. Švandu dudáka hrál pan Jaromír Komárek starší, jeho matku náčelnice Sokola Marie Habětínková. Dalším divadelním kusem, ve kterém jsem vystupovala společně s Františkem Jedličkou byla “Pozdní láska“.
Vím, že Dr. Kolář byl proti tomu, aby se v sokolovně konaly tancovačky. V duchu myšlenky pana Františka Udržala, ministerského předsedy a starosty Sokola Roveň byla tato budova předurčena kultuře, divadlu, loutkovému divadlu a sokolskému cvičení. Takže tancovat jsme chodili do sálu „U Petrlů“ na křižovatce k Noskům ( dnes je v tomto objektu obchod pana Plecháčka či pěstitelská palírna) nebo naproti ke Konvalinovým, kde se tancovalo v sále nad výčepem. Vzpomínám si na krásný první sokolský ples, na kterém se tancovala Česká beseda. Do sokolovny jsme v Rovni chodili i na různá kulturní vystoupení. Jako mladí jsme rádi pobývali za sokolovnou. Taky jsme v hojném počtu chodili fandit na házenou. Já jsem ji sice osobně nehrála, ale hrála ji třeba moje sestra Anička Pultarová, Anna Nováková, Jarča Pýchová, Marie Barvová, Božena Nováková, Jaroslava Andrlová, Růžena Komárková, její sestra Božena Komárková a další. Jarče Andrlová chytala v brance a holky musely chodit přemlouvat rodiče, aby ji pustili na zápasy. Pravidelně jsme ve velkém počtu, kluci i holky, chodili na zápasy našich házenkářů. Házenou hrál i můj brácha František Pultar. Honem mohu jmenovat například Frantu Shejbala, Slávka Sháněla, Mirka Hemerku, Frantu Pýchu, Frantu Fuksu, vzpomněla bych i na další jména. V našich mladých letech nebylo tolik možností zábavy jako dnes, i proto jsme se v hojném počtu vydávali fandit na hřiště.
Manžel pocházel z Ředic, v roce 1957 jsem se přestěhovala do Horních Ředic. Naše rodina je vůbec příkladem toho, že mladí z Rovně a z Ředic mají k sobě blízko. Náš syn Milan si naopak vzal za manželku Lenku, rozenou Křížkovou z Rovně, a bydlí v Rovni. Aby se to nepletlo, jejich syn a můj vnuk Michal zase chodí s dívenkou z jedné nejmenované hospody z Horních Ředic. Pokud jde o současné sokolské dění, vím o tom, že u nás v Ředicích Sokol pořád něco organizuje, letos jedou cvičit do Prahy Jak je to v Rovni, přesně nevím. Náš syn Milan hrál fotbal, chytal v brance. Taky v mládí hrával za Týniště, pamatuji se, že jsme ho vezli na nějaký fotbal do Rychnova nad Kněžnou. Oženil se a přestěhoval do Rovně, bydlí kousek od sokolovny a fotbalového hřiště. Nevím proč, ale fotbal nehrál za Roveň, ale za Litětiny. Nejspíš ho tam zlákali kamarádi. Ke konci svého aktivního hraní však přece jen chytal i za béčko Rovně. Vím, že na zápasy Rovně a Litětin chodilo v té době hodně diváků. Ironií osudu bylo to, že někdy v roce 1998 hrála Roveň proti Litětinám na turnaji v Městci, Milan chytal za Litětiny a za Roveň hrál bratranec jeho manželky Lenky, Milan Cimfl. Když přijel z fotbalu, hlásil nám, že zmrzačil příbuzného. V souboji o kulatý nesmysl se nějak nešťastně srazili a Milan Cimflů to odnesl s přetrhanými vazy v koleně... Možná i proto, aby se syn Rovni revanšoval nakonec přešel hrát do Rovně. V Ředicích vzniklo před několika lety ochotnické divadlo, měla jsem taky nabídku, abych na svou divadelní minulost navázala, ale nabídku jsem nepřijala. Mladí mají dnes spoustu jiných zájmů, kdo chce, taky určitě sportuje, ale již to není v takové míře jako za nás. Přesto přeji Sokolu stále plnou tělocvičnu a mnoho sportovního zdaru.
Děkujeme.
Paní Marie Hrdá se s námi podělila o své vzpomínky v době své hospitalizace, respektive rehabilitace v Pardubické krajské nemocnici. Popřál jsem jí brzké uzdravení, ať její noha po zlomenině způsobené pádem z kola dobře a rychle srůstá, ať jí slouží zdravíčko a stále zůstává plna životního elánu a optimismu.
Marie Hrdá
Sepsal dne 28.6.2012 Jaromír Pýcha